Reiki je forma alternativní medicíny, přírodní léčby, vyvinutá zřejmě v roce 1922 japonským budhistou Mikao Usuim a navazuje na techniky staré tisíce let. Je neinvazivním přístupem k tělesné a duševní kondici. Metoda vychází z východních filozofií a pracuje s jemnou energií, s vitální energií reiki v těle člověka a s příslušnými energetickými centry čaker a drah (meridiánů), kterými může tato energie proudit. Pokud jsou čakry vyrovnané a harmonizované a v meridiánech proudí energie bez překážek, člověk je zdravý a vitální. Reiki předpokládá také existenci aury jako duchovního pole lidského těla, které s tímto energetickým prouděním souvisí.

Reiki v překladu znamená „božská energie“ či „univerzální životní energie“. Veškeré nemoci jsou dle reiki důsledkem narušení nebo zablokování proudění této energie. Tyto poruchy je dle reiki potřeba odstranit dodáním nové energie. Mistr tuto energii dokáže přijímat z Univerza a následně ji pak předat pacientovi. Prostřednictvím úmyslu „odesílatele“ a ochoty „příjemce“ a použití speciálních pozic rukou, je možné uskutečnit přenos jemné energie. Energie plyne z dlaní odesílatele a ovlivňuje energetický tok příjemce. Hlavním smyslem je rozvíjení duchovních principů jako jsou: svobodná vůle jedince, rozvoj osobnosti, hlubší porozumění smyslu života, empatie či soucit. Postupné uvědomování si vlastní zodpovědnosti za svůj život vede praktikanta k hluboké jednotě s přírodou i lidmi.

Východní přístup ke zdraví chápe nemoc či chorobu pouze jako symptom komplexu mysli, těla a duše, které přestaly být v harmonii. Tato nerovnováha se projevuje ne-mocí, kterou způsobuje právě zadržování či stagnace jemné životní energie v těle. Západní medicína se snaží člověka z nemoci léčit, zatímco východní přístupy se snaží vnést rovnováhu do „ne-moci“ tím, že se snaží opět uvést mysl, tělo a duši do harmonické vyváženosti.

Ošetření reiki je tedy působení pomocí jemné energie na tělo člověka s cílem napomoci či ulevit při různých bolestivých stavech; také snížit obtíže se stresem, úzkostí, nespavostí, napětím či trávením a přinést relaxaci, klid a vyrovnanost mysli s tělem.

Pokud se naladíme na energii reiki, můžeme jí brát z okolního prostoru a předávat jí lidem, kteří jí mají málo. Ten, kdo je naladěn na reiki, má energii stále. Nemůže si tedy ublížit tím, že pomáhá druhým. Lidské tělo ovlivňuje energetické pole. Pokud je toto pole poškozeno, tělo se tomu musí přizpůsobit. Tím vzniká nemoc. Reiki léčitel prostřednictvím rukou do poškozeného energetického těla dodává znovu energii. Tělo pacienta tuto energii použije k uzdravení. Postupně se tak nemoc nebo zraněné části těla hojí.

Při předávání reiki se dá údajně změřit značná pulsace biomagnetického pole, protože se pulsy pohybují v podobných frekvencích jako mozkové vlny (0,3 – 30 Hz). Nezávislý výzkum doktorů Roberta Beckera a Johna Zimmermana se zabýval tím, co se děje při praktikování reiki. Vědci zjistili, že nejenže křivka mozkové aktivity předávajícího a přijímajícího se synchronizují ve stavu alfa, ale že se jejich puls sjednotil s magnetickým polem země, známým jako “Schumanova rezonance”. Během předávání reiki je prý biomagnetické pole předávajícího 1000krát větší než za normálních okolností.

Energie reiki proudí sama do nejvíce poškozených míst. Tedy tam, kde je jí momentálně nejméně a zároveň nejvíce potřeba. Je to podobné jako voda. Ta také teče do nejnižšího místa. Pro mnohé znamená reiki okamžitou úlevu. Uvolňuje, zmírňuje bolest, urychluje léčebný proces, přináší relaxaci, harmonizuje čakry a celé energetické pole. Ve světě je léčení pomocí reiki rozšířeno mnohem více než u nás. To se týká hlavně západní Evropy, USA, Kanady a Japonska. V těchto zemích se už reiki úspěšně zavádí do nemocnic jako podpůrná složka léčby. Nesmíme, ale zapomínat, že reiki léčitel není lékař! Není tedy diagnostik. Správnou diagnózu musí určit lékař.