Bohyně představuje ženský božský princip, který je jednak protipólem mužského božského principu a jednak je tím základním prvotním principem, který vše tvoří a ze kterého se vše rodí. Paradigma Bohyně v lidské historii převládalo, pokud víme, nějakých minimálně 30 000 let. Sošky tzv. Venuší, např. naší Věstonické, jsou symbolickým ztvárněním Velké Matky, ze které pochází všechen život, který ona nadále vyživuje a po smrti do sebe opět přijme.

Tento pohled na svět předpokládá, že všechno stvoření pochází z božské Matky, jejímiž jsme všichni dětmi: lidé, zvířata, rostliny, nerosty,... Tento způsob vnímání nás všechny propojuje poutem příbuzenství a proto vede k pocitu zodpovědnosti za přírodu a vše živé i neživé, co je součástí přírody. Tradice Bohyně je v úzkém propojení s přírodou a přirozeností, protože příroda je přímým projevením Bohyně.

V této tradici žena je ztělesněním Bohyně, principu tvořícího, dávajícího a udržujícího život. A proto je ona i její tělo posvátná, stejně jako veškerý život. Muž je ztělesněním boha, mužského božského principu, který je ovšem velmi odlišný od křesťanského asexuálního a netělesného boha. Mužský božský princip je partnerem Bohyně a současně jejím synem v jejím aspektu Velké Matky. Bůh v této tradici představuje ztělesnění životní síly, divokosti a cyklů života a smrti.
Kněžka žije v souladu s hodnotami Bohyně.